Rodičovství v 21. století

Často musím přemýšlet nad tím, jak se v dnešní době svět dívá na mateřství. Oproti našim předkům máme bezespornou výhodu v dostupnosti veškerých informací. Na internetu dnes existuje velká spousta důvěryhodných zdrojů, ze kterých můžeme čerpat, přečteme si zkušenosti ostatních v diskuzích, čteme nejrůznější knihy, dostávají se nám do rukou letáky a jiné reklamní materiály. Všude píší o tom, jak máme naše dítě krmit, kojit, jak s ním správně manipulovat, nosit jej, vychovávat, s čím by si mělo a nemělo hrát, čemu se věnovat a na jaké pořady koukat. My maminky všechny zdroje hltáme, čteme, zajímáme se, protože chceme být informované a nechceme, aby nám cokoli uniklo a my tak nevědomky ublížily svému děťátku.

Opravdu bychom ale dělaly všechno špatně, kdybychom nic nečetly a řídily se svoji intuicí? Tahle otázka mi často vrtá hlavou. Myslím, že je na dnešní maminky vyvíjen obrovský tlak. Pokud dnes nekojíte do samoodstavu, vaše dítě nenosí barefoot boty, nejí pouze bio ovoce, bio zeleninu a maso z bio farmy, nevlastníte nosítko nebo šátek a neřídíte se montessori přístupem, řada maminek se na vás dívá skrz prsty. Opravdu je to ale třeba? Každá z nás chce pro dítě jen to nejlepší, jsme tak naprogramované od přírody. Sama svoji Elišku obouvám do barefoot bot, nosím v nosítku, dlouhodobě kojím a snažím se, aby jedla zdravě a kvalitně. Na druhou stranu ji vždy v obchodě dám do ruky křupku, aby se zabavila a já v klidu nakoupila, nechám ji klidně ležet s našimi psy v pelechu i když vím, že bude od chlupů a nejspíš schytá pár oblíznutí, téměř všechny její tepláky na doma mají nevypratelně špinavá kolena a já se to už ani nesnažím vydrhnout a tak bych mohla pokračovat. Jsem kvůli tomu špatná matka? Myslím, že ne. Stejně tak není špatná sousedka, která své dceři dává do kočárku rohlík, aby cestu z bodu A do bodu B nějak přežila, kamarádka, která nekojí a má své miminko na umělém mléku, ani známá, jejíž děti venku vždycky energicky běhají, pokřikují, vyvádí a celkově vypadají nevychovaně. Každá z nich je úžasnou mámou, své děti miluje a dělá vše jen proto, aby byly šťastné a spokojené. Když ale občas vidím, jak se některé maminky pouštějí do vzájemných online soubojů, je mi jich velmi líto. Chápu, že je někdo méně informovaný a proto mu jiná maminka chce v dobré víře pomoci a poradit. To je v pořádku, ale řada z nich rovnou útočí ve stylu: "Chudák tvoje dítě, když ho nekojíš a jí zeleninu ze supermarketu.". Přitom se přeci nejedná o žádný prohřešek! "Perfektní" mámy na to však mají jiný názor a často ho dávají velmi drsně najevo. Opravdu jsou všechny tyto supermatky tak dokonalé? Opravdu neudělaly se svým dítětem nikdy nic "zakázaného"? To při anonymitě internetu poznáme těžko, osobně tomu ale nevěřím. Žádná maminka nedá na sociální síť příspěvek o tom, že je dneska celý den v umazaném a poblinkaném pyžamu, protože byla líná se převléci a chodí jako mátoha, protože v noci spala necelé dvě hodiny. Všechno ještě pěkně okořeněné fotkou s kruhy pod očima a hashtagy #jsemgrogy a #materstviboli.

Dokonalé rodičovství může být často jen iluze sociálních sítí. Proto doufám, že dnešní supermaminkovství poleví a začne se zase na rodičovství dívat s větším nadhledem. Myslím, že ti, kteří to nejvíce ocení budou nakonec naše děti, protože jediné, co k životu opravdu potřebují jsou milující rodiče, kteří jim dávají směr, učí je vše potřebné, často se s nimi smějí, komunikují a poskytují jim oporu. A je úplně jedno, jestli nosí oblečení z biobavlny a jedí pouze produkty biologického zemědělství nebo jim maminka klidně oblékne věci z konfekce a potraviny nakupuje v nejbližším obchodě. Láska a vztah k dítěti totiž tyhle maličkosti neovlivní.

Monika Moravčíková